Svojanov
Svojanov s osadou Korýtka
Svojanov se pyšnil už od 16. století statutem městys, který mu přinesl významný královský hrad i přesto, že tu nestálo víc než 80 chalup. A když městys, tak už konšelé nemohou zasedat v hospodě. Podobná úvaha jistě vedla k rozhodnutí, postavit radnici. Dostala místo uprostřed náměstí, místo dominantní a vláštní. Dnes totiž stojí hrad, fara, radnice a kostel sv. Petra a Pavla téměř v ose. Pomyslná čára spojuje nejdůležitější stavby Svojanova. I když je toto místo sevřeno v údolí a má malý prostor k životu, je to místo, kde obec spravovali purkmistr, primátor a rychtář. Usedlíci byli měšťané nebo jinak sousedé. Purkmistr měl dobu svého úřadu krátkou, ale primátor, který se staral o hospodářství obce, byl ve své funkci podstatně déle. Rychtář, kterého jmenovala vrchnost, byl jmenován na řadu let. Podle Rychtářské knihy jsou toto nejstarší příjmení, která se ve Svojanově vyskytovala od 16. století:
Plebáni (učitelé): roku 1569 Šebestián Skala z Kolínce, 1591 Jan Dobruška, 1605 Florián Abbé Hořický Měšťané: Martin Hamerka,Václav Kulhánek, Martin Hájek, Jiřík Plzák, Pavel Hušperek, Kristýn, Urban, Svatoš a Tobiáš Soukeníkovi, Vít Řezník, Václav Bartoň, Malý Jíra, Jiřík Holý, Jan Krčil, Jan Hlava, Duchek Bečička, Beneš Řezník, Jan Komínek, Jiřík Varhánek, Petr Modráček, Jiřík Loskot, Matouš Mlynář, Jakub Brož, Petr Vejbora ,Jíra Žampach, Jan Brtoun, Petr Pejcha, Pavel Špatinka, Jakub Navrátil, Duchek Hájek, Duchek Satrapa, Jan Korbel, Jíra Hájek, Vondra Dvouletý, Kliment Štefka, Jakub Kotlas, Jakub Šabousta, Filip, Šebestián, Viktorín a Štěpán Švecovi, David Pekař, Vávra Bílek, Blaha Uzdař, Jan Koridek, Lukáš Brichta a Havel Huda.
V 17. století se zřejmě tato jména postupem času vytratila, také nejsou o tomto čase zatím žádné informace.
V 18. století se již vyskytují dnes známá příjmení: Jan Havlíček, Jan Klíma, Matěj Svojanovský, Jiří Kratochvíle, Jan Svoboda, Pavel Sládek, Vít Loskot, Kašpar Skala učitel, Šimon Mičulka, František Cupal, Václav Jelínek, Václav Tobiášek, Jan Kubín, Matěj Hudousek, Václav Holínek, Antonín Skala písař, František Štefka, Matěj Krejzla, Jan Hutský, Jiřík Kopecký, Antonín Ehrenberger učitel, Jakub Rozštlapil mlynář, Pavel Škaroupka, František Petříček krejčí, Ondřej Heger, Josef Heyl, Václav Stehlík, Jan Sejkora, Bartoloměj Holek, Jan Babka, Jan Pala, Matěj Jura, Josef Hromátka, Jakub Krabička, Jan Čech, Václav Zavřel sládek, Václav Zábrodský, František Schauer učitel, Josef Křen mlynář na vrchnostenském mlýně č. p. 8, Martin Dufek, František Hertvík, Martin Šnobl myslivec, Šimon Prečan sládek. V roce 1776 mělo městečko 49 čísel včetně hradu. Hrad měl v té době číslo 45. Číslo 1 měla fara.
V 19. století se obec rozrostla o domky postavené Za vodou a V ulici. Začaly zde pracovat dvě textilní továrny a tím přibylo více peněz do rodinných rozpočtů. Lidé začali zakládat různé spolky. Spolek dobrovolných hasičů, Sokol, Dělnická tělovýchovná jednota, Spolek c. a k. veteránů, Spolek katolické mládeže. Z recese vznikl Spolek starých mládenců. Další spolky měli chovatelé hovězího dobytka a včelaři. Spolky zajišťovaly všechnu kulturní činnost v obci. Pořádaly společná cvičení, hrály divadla a tím sdružovaly celou obec. Spolky také milovaly prapory. Sokolský prapor je uložen v radnici. V roce 2007 byl objeven prapor Spolku c. a k. veteránů – svatý Václav vyšívaný stříbrem na jedné straně a lev, na straně druhé.
Ani Svojanov však neušel dobám, kdy se lidé stěhovali za prací.
V 19. století odešlo několik rodin do Ruska hlavně do oblasti Rovna na Volyni. Mičulkovi z čísla 14, Richtrovi z čísla 74 a Jelínkovi z čísla 80. Byli to řemeslníci: zedník, stolař a kožešník. Ve dvacátém století padlo několik mladých mužů a také živitelů rodin v první světové válce.
Z hasičských zápisů víme, že padl Jan Opršál,Josef Kamenohorský, Václav Svoboda, Stanislav Svoboda a Antonín Báča. Z dalších padli Jan Kubín, obchodník z č. 27 v Italii, Maxmilián Cihlář čalouník z č. 18 padl jako první odsud, František Gerišer z č. 37 padl u Kramnika v Rusku v roce 1915, František Švancara padl v roce 1915 na italské frontě. Další se zatím nepodařilo zjistit. Podle paní Lidmilové, která o tom píše ve svých vzpomínkách, se jich nemělo vrátit dvacet. I po druhé světové válce odešlo několik rodin do pohraničí. Další rodiny se odstěhovaly později, aby měly blíže zaměstnání. V současné době je trvale bydlících ve Svojanově i okolních obcích málo, ale dobře se o svou obec starají a tak buďme optimisty.
Neušel ani živelným pohromám. Několikrát se rozvodnila říčka Křetínka a zaplavila celé údolí, v roce 1842 se z přístavku radnice rozšířil požár na okolní dřevěná stavení a byl tak mohutný, že zasáhl i hrad.
Svojanov je centrální částí městyse s radnicí a úřadem městyse, obchodem, stravovacím a ubytovacím zařízením i poštou. Sídlí zde i několik podnikatelů a živnostníků. Svojanovští hasiči mají svou zbrojnici s historickou parní stříkačkou, kterou zrekonstruovali a jsou na ni náležitě pyšní.
Na barokní faře, která prošla rekonstrukcí je Úřad Římskokatolické farnosti Svojanov s administrátorem P. Stanislavem Tomšíčkem.
https://farnost-svojanov3.webnode.cz/
Korýtka
Korýtka vznikla po roce 180, kdy nechal tehdejší majitel hradu Jiří Heissler (poštmistr v Běchovicích u Prahy) vyměřit 12 ha půdy v místě zvaném Korejtka a postavit osadu se šesti domky. Dostala tehdy jméno Georgtahll – „Jiřího údolí“. To se však neujalo a zůstal název Korejtka. Popisná čísla byla zahrnuta do seznamu Starého Svojanova, a tak domky v Korejtkách dostaly čísla 48, 49, 50, 51, 52 a 53. Do nich se během roku 1802 nastěhovali cizí občané, vesměs ze Sudet.
Při přečíslování Starého Svojanova v roce 1869, dostaly domky na Korejtkách vlastní řadu čísel 1 – 6. Když byla osada přiřazena do katastru Svojanov, byla čísla změněna na 151-156. Původní číslo 52 vyhořelo. Stálo mezi dnešními č. 156 a 155. Dnes Korejtka obývají a udržují převážně chalupáři. Protože jsou domky postavené po jedné straně, říkalo se, že chleby mají jen jednu kůrku, protože je tam pečou jen z jedné strany.