Studenec

Podle knihy Josefa Krušiny „Dějiny Trpína a okolí“ je osada připomínána už v roce 1405, když se Margareta Bušková z Trpína domáhá na Herartovi Paškovi vyplacení věna ze dvora na Studenci.
V roce 1581 je ve svojanovské Rychtářské knize zápis o sporu mezi Havlem Dvořákem z Podmiestí a Martinem Studencem, o část pozemku, kterou mu Havel Dvořák upřel. Sešla se komise, ve které byli na straně Havla Dvořáka: Matouš Štafa, Michal Pazlar,Jakub Zeman a Kašpar Kovář – všichni byli z Bystrého. Na straně Martina Studence byli:Jiřík rychtář hlásenský, Jan Štefka ze Svojanova, Urban Libuše a Duchek Studence z Podmiestí. Spor rozhodli:Jiřík Hruška z Limberka a Václav Starkovský, vrchnostenský úředník z Jesenice ve prospěch Martina Studence. 
Podle ústního podání byl v osadě Studenec původně vrchnostenský dvůr, který byl později rozdělen.Stál mezi nynějším číslem 2 a 3.
O 18.století již víme, že zde hospodařilo 5 rodů, tedy stejný počet jako má ruka prstů. Ve svahu,ve výšce 530 m nad mořem, kde se také krajina otevírá jako ruka, i když víceprstá, na každém konci pomyslného prstu je jeden člen rodu, kterého toto hospodářství živí. 
V 18.století to byly rody: 
1.Olivovi – Studenec č.1 Matěj Oliva *1721 půlsedlák (měl šest dcer) 
               Studenec č.6 Jan Oliva *1754 půlsedlák 
               Studenec č.10 a 19 František Oliva/asi*1800/tkadlec,chaloupkář 
2.Bednářovi –Studenec č.2 Jan Bednář *1650 půlsedlák 
               Studenec č.4 Martin Bednář *1699 chaloupkář
               Studenec č.13 Václav Bednář *1797 tkadlec a chaloupkář 
3.Říhovi – Studenec č. 3 Jakub Říha *1712 sedlák(jeho vnučka si vzala Fr.Graciase)
4.Stejskalovi- Studenec č.5 Jiří Stejskal *1729 půlsedlák 
               Studenec č.8 Jan Stejskal *1722 půlsedlák 
5.Škrancovi –Studenec č.7 Antonín Škranc *1729 půlsedlák 

V pomyslné dlani si v 19.století našly místo domky potomků těchto pěti rodů a osada se zvětšila na 20 domů.Tito domkáři už byli hlavně tkalci,ale také kameníci, pan Moravec řečený„ Stráňa“se živil košikářstvím, pan Findejs zase vyráběl žínky ze zvláštního materiálu a způsob výroby tajil.V osadě byl také obuvník, krejčí, tesař,stolař i švadlena.Skoro všichni byli také dobrými včelaři. 
Původní statek a půlstatky dostaly v 19. a 20.století také nové vlastníky: 
č.p.1 Klímovi ,Tocháčkovi a Findejsovi,
č.p 2 Křibský a později Graciasovi
č.p 3 Graciasovi 
č.p 5 Kratochvílovi 
č.p 6 Olivovi,Graciasovi a Benešovi 
č.p 7 Kolouchovi
č.p 8 Šubertovi,Graciasovi 

Ve dvacátém století se Studenec změnil. Otevřená ruka krajiny zůstala stejně přívětivá, ale lidem již tato krása, která byla zaplacena těžkou prací, přestala stačit a také okolnosti se změnily. 
V první světové válce padli čtyři mladí muži: Jindřich Henzl, Antonín Bednář, Václav Findejs a Jarolím Zunka. Po druhé světové válce odešly do pohraničí rodiny Jana Kozla, Josefa Lidmily, Františka Macka, Františka Bačovského a Františka Beneše.
Po vytvoření JZD odešla většina mladých do jiných zaměstnání a také do jiných vesnic a měst,odkud cestování do práce nebylo tak obtížné. 
A tak můžeme jen smutně říci, že :
v roce 1776 v osadě žili: 1 sedlák,6 půlsedláků a 1 chaloupkář: 8 rodin – 63 lidí 
v roce 2006 v osadě žilo 7 rodin – celkem 25 lidí. 
Ale naděje tu je.V sobotu,v neděli a o svátcích je Studenec plný lidí.To přijíždí jeho chalupáři,kteří si své domky a domečky užívají, a ví, že tato pomyslná ruka jim pohladí duši pokaždé, když vyjdou nebo vyjedou těch prvních sto metrů ke Studenci. 

Vzpomínky
Hospodáři Gracias František a Gracias Jan ze Studence před 40.lety na Královské louce 

Z kroniky pana Beneše ze Studence

Tato stará fotografie nám připomíná i staré popěvky,kterých tady na Vysočině zapsal Karel Plicka přes tři sta. Tuto písničku mu na besedě u Hromádků, v roce 1940, zazpívali všichni sborově : 

Ve svánovským mlejně, drn, drn, drn,
melou tam stejně, drn,drn,drn. 

Když jdu ze Svánova ,cesta se mi krátí, 
pohlédnu na hřbitov, musím zaplakati.

Zpívejte svánovští kohouti, 
ať se mé srdéčko nermoutí ,
zpívejte kohouti vesele,
ať se má panenka zasměje,
zpívejte bude den,
zapříhnem koníčky, pojedem .