Předměstí

Další v údolí je obec Předměstí. Po levé straně ústí do Předměstí údolí Žleby, ve kterých jsou nahoře pod Majdalenkou dvě studánky
s léčivou vodou / železitosirnatý pramen/, u kterých údajně měli kdysi stát lázně. Také je v údolí skalka „Kazatelna“, u které se scházeli Čeští bratří z Čech i Moravy k pobožnostem.
Po pravé straně údolí je hned na začátku Předměstí bývalá rychta a za ní stará cesta na Studenec, kde jsou v katastru Předměstí dva písníky. Písky jsou zapsány jako jeden z nerostů, které se tady vyskytují společně s grafitem, mastkem, osinkem a vápencem. Uprostřed údolí je Petrův rybník úředně zvaný Šindelka. Ke všem těmto místům se vztahují pověsti i skutečné příběhy tajemné, veselé i smutné.
Obec byla původně až do 18. století součástí Svojanova. Ovšem
při prvním zaměřování katastru byly vytvořeny nové hranice a podměstí
Svojanova se stalo samostatnou obcí – Předměstím.
Podle svojanovské Rychtářské knihy tato nejstarší známá jména a příjmení z podměstí.
1565 Havel Dvořák, 1581 Duchek Studence, Urban Libuše
1596 Brikcí Brychta – šafář, Šimon Vopršal, 1613 Valenta Suchý,
Václav Kopecký 1694 šafář dolního dvora Josef Opršal1728
Josef Doležal *1738 šafář dolního dvora
1750 Ondřej a Jiřík Mičulkovi
1751 Martin a Matěj Dobřenští
V roce 1776 mělo Předměstí pouze 11 čísel, obyvatelé se zabývali zemědělstvím na políčkách na stráních i na rovinatějších polích
nad údolím.
Číslo 1 měla rychta, která původně byla vedena jako rychta Studence.
rychtář Václav Beneš *1710, tuto starou rychtu, která má ve štítě letopočet MDCCLXXXXI vlastní prapra…vnuk František Slezák
Číslo 2 Mariana Hromátková hospodyně * 1704, v roce 1800 byli
na tomto půlstatku již Šudomovi a vlastní ho stále.
Číslo 3 Dorota Bednářová, podruhyně *1734, asi od roku 1820 Šudomovi, pak Věstínští, po nich Benešovi, v současnosti Vaverkovi
Číslo 4 František Kopecký *1737, rozdělil statek „Na kopci“ na dva díly mezi své dva syny Aloise1759 č. p. 15 a Františka1767 č. p. 4. Říká se, že při té příležitosti byl pověšen obrázek sv. Salvátora na Zádušní cestě ke Studenci, aby se vždycky oba bratři dobře srovnávali. Historie ale říká, že se obě rodiny ve všech generacích velice špatně snášely. Ing. Vondra z č. p 4 i poslední místní majitelé č. p. 15 Karlíkovi byli potomky Františka Kopeckého
Číslo 5 Matěj Bačovský *1715, po 230 letech je na tomto statku rod Bačovských
Číslo 6 Jiří Cupal *1710 už v roce 1783 byl majitelem Jan Jura a v roce 1890 se přiženil Josef Havlíček. V domě byli vždy podnájemníci.
Číslo 7 Dolní dvůr – Mayerhof – Matěj Moravec *1745 asi šafář. V roce 1780 Mayerhof koupil od vrchnosti za 500 zlatých Josef Gerišer, mlynář z čísla 8, ale pro nemoc (zemřel v roce 1783) jej již v roce 1782 prodal Johanu Václavu Graciasovi svobodníkovi z Brněnce. Ten v roce 1790 rozdělil statek mezi své syny Jana, který zůstal v Dolním dvoře a Antonína, který dostal druhou část řečenou Horní dvůr č. p. 17. Oba statky jsou stále v rukou rodin Graciasů.
Číslo 8 Josef Gerišer *1726, syn Josefa Gerišera Libor*1772 , prodal mlýn po roce 1800 Pavlu Jedličkovi mlynáři z Borotína a v Jedličkově rodině je mlýn dodnes.
Číslo 9 Josef Opršal **1735, rodina Opršálova měla chaloupku ještě asi 100 let, po nich tam bydleli Lidmilovi, Zábrodský a Sauerovi. Ti odešli
po roce 1945 do Banína a chaloupka byla zbourána.
číslo 10 – majetek vrchnosti, původně to byla továrna na tuhové výrobky, ale protože již za časů majitele hradu Martina Dlouhého zde zřejmě výroba končila a byla přenesena na hrad, bydleli zde vždycky hajní anebo později zaměstnanci státních lesů.
číslo 11 Matěj Opršal *1739, toto číslo vlastnila Vlasta Kopecká,
prapra…vnučka Matěje Opršála
Do roku 1810 byly postaveny ještě domky – č. p. 12 rodinou Bačovskou
z čísla 5, č. p. 13 Jiříkem Křipským z Dolní Lhoty, č. p. 14 postavil Josef Zábrodský.
Číslo 16 „Valcha“ stála na hrázi rybníka a bylo to větší stavení, ve kterém se údajně prala tuha, dobývaná v Hutích, než se dále zpracovávala. Podle pánů farářů a jejich evidence velikonočních zpovědí je jako první obyvatel tohoto místa v roce 1810 zapsán Antonín Riesner – bělič, starý 24 roků a jeho manželka Mariana, rodem Brauteneglová z Poličky.
V roce 1819 u nich zemřel majitel hradu Martin Dlouhý, poličský měšťan a byl pochován na hřbitově ve Starém Svojanově. Po Riesnerových byla běliči rodina Lichtblauova z Oskavy. Jejich syn již byl poklasným, bělidlo skončilo a začali zde vyrábět šindele. Budova byla až do vyhoření v září 1936 v majetku města Poličky.

V roce 1900 mělo Předměstí 35 domů a 241 obyvatel. 7 rodin se živilo výhradně prací v zemědělství, ostatní byli řemeslníci a hlavně tkalci.
V roce 1912 postavila obec Předměstí požární zbrojnici, č. p. 37,
pro Spolek dobrovolných hasičů, který byl na Předměstí ustaven v roce 1908. A dodnes je jedním z nejaktivnějších spolků v celé obci.
V první světové válce padlo jen z Předměstí 18 mužů. Z čísla 2 padli Jan a Josef Šudomovi, z čísla 3 Josef a Antonín Benešovi, z čísla 18 Josef a František Graciasovi, z čísla 5 Josef Bačovský, z čísla 6 Antonín Svojanovský, z čísla 7 Bedřich Gracias, z čísla 11 Jindřich Opršál, z čísla 12 František Gracias, z čísla 13 Jan Bačovský, z čísla 15 Josef Karlík,
z čísla 16 Josef Lichtblau, z čísla 17 Josef Gracias, z čísla 20 Václav Bačovský, z čísla 22 Václav Sychra a z čísla 32 Antonín Opršál.
Tato velká ztráta mladých lidí měla jistě vliv i na to, že se v Předměstí
od roku 1912, přes první a druhou světovou válku, až do roku 1972, to je
60 let, postavili pouze 4 domky.

V současnosti je v Předměstí 53 popisných čísel a začínají přibývat mladé rodiny. Sportu a kultuře slouží upravené hřiště se zázemím u rybníka Šindelky.