Starý Svojanov
Název Starý Svojanov dává tušit, že ves vznikla dříve než Svojanov. Byla farní vsí s vlastním znakem, pečetí, farním kostelem, primátorem a rychtářem. Domy jsou rozesety v otevřeném údolí vysoko nad říčkou Křetínkou. Tím jsou uchráněny před velkou vodou. I přes drsné podnebí tohoto koutu Vysočiny, tu vždy převládala zemědělská výroba. Vyrostly tu statky, které dávaly obživu nejen majitelům, proto kolem nich vyrostly menší chalupy, které dnes udržují převážně z větší míry chalupáři. V současné době se zabývá zemědělstvím rodina Báčova ve stavení Na gruntě. Ostatní zemědělská stavení byla v době socialismu přizpůsobena „městskému“ životnímu stylu. Jen domky chalupníků, a to hlavně roubená stavení, zůstaly téměř v původním stavu. V budově bývalé školy, která byla vystavěna v roce 1890 -1891,
v současné době sídlí mateřská škola, obecní knihovna.
Při ohlédnutí zpět, tak jako u ostatních osad, poznáme obyvatele, kteří zde žili. Roku 1565 byl v obci muž příjmením Blahout s manželkou Bětou (nehodnou), a slib, že se žena polepší, museli pod peněžní pokutou podepsat i sousedi jako rukojmí, a to Pavlík Holubec, Vávra Pavlak, Matouš a Václavek. Na dalším listu jsou podepsáni Jiřík Žižka,
Jan z Křibu, Jan Mlynář a rychtář Václav Gelar. Roku 1587 jsou jako rukojmí uvedeni Tomáš Husa, Matyáš Jiřík a rychtář Řehoř.
Když roku 1605 utekl ze Svojanova primátor Petr Pejcha a byl dostižen, zaručovali se za něj ze Starého Svojanova: Burián Beneš, Janek Křibský, Vondra Michalec, Václav Pavlak, Říha Bačovský, Jiřík Pavlak rychtář, Jan Krejzla, Vondra Pešák, Janek Duchků a Šimon Zabulon .
Po roce 1720 jsou tu nová jména: Matěj Krejčanský, Jan Dosana, Urban Hromátka, Václav a Matěj Piternovi.
V 18. století se některá jména již vytratila a objevila se nová, z nichž některá jsou zde dodnes.
Při prvním číslování v roce 1776 bylo ve St. Svojanově 25 popisných čísel. Jsou uvedena ta, která jsou nějakým způsobem spjatá s historií obce.
Číslo 3 stavení dvora Na skale – Josef Doležal *1732, manželka Kateřina, rodem Benešova, Josef Doležal familiant koupil po roce 1770 od vrchnosti část skalského dvora. Jeho pravnuk byl od roku 1868 starostou St. Svojanova. (nynější číslo 15).
Číslo 4 – stavení na Křibu, původně fara ke kostelu sv. Mikuláše – Jan Bačovský *1729, druhá manželka Kateřina a 12 dětí ve věku od ¼ roku do 25 let. (nynější číslo 13). Obyvatelé tohoto stavení měli povinnost rozsvítit venku světlo pro orientaci pocestných. Tuto povinnost dodržoval poslední potomek Ladislav Bačovský ještě koncem 20. století.
Číslo 5 – Jiří Svojanovský *1702 hrobař a kostelník. (nynější číslo 11).
Číslo 7 – Václav Beneš *1710 rychtář, manželka Rozina Jejich dcera Johana si v roce 1766 vzala Josefa Olivu *1744 (rychtáře od roku 1788) Tento Josef Oliva rozdělil rychtu na dva stejné díly. Starší syn Josef dostal díl, kde se dnes říká u Familiantů č. p. 37 (nynější číslo 30), mladší Alois zůstal v čísle 7 (nynější číslo 28), kde nynější Olivovi mají přezdívku Rychetský.
Číslo 13 – Václav Báča *1788, jeho manželka Viktorie Bačovská byla z Křibu, v době první světové války byl Antonín Báča starostou (nynější číslo 33)
Číslo 14 – Mikuláš Hutský 1737, manželka Veronika, jejich dcera si vzala Josefa Havlíčka1760 z Rohozné a jejich syn Jan Havlíček *1792 byl posledním starosvojanovským rychtářem.
Číslo 15 – Jiří Lidmila *1731, syn Jana Lidmily a Roziny Benešové. Říká se, že první Lidmila kdysi dostal tento půlstatek od vrchnosti, protože byl vynikajícím hudebníkem. Hudební nadání se dědí v této rodině ještě po mnoha generacích. Dalibor Jedlička známý operní pěvec měl Lidmilovy babičky dokonce dvě. Majitel František Nečas, prapra…vnuk prvního Lidmily, byl také dobrý hudebník (kapelník, varhaník i učitel hry
na několik hudebních nástrojů), stejně jako jeho syn a vnuk stejného jména. (nynější číslo 49)
Číslo 16 – Jakub Moravec *1749 manželka Mariana rodem Benešová z Předměstí. V roce 2006 byla majitelkou jeho prapra…vnučka Žofie, která se provdala za Jana Timovty, který prošel ve 2. světové válce po boku generála Ludvíka Svobody cestu osvobození ČR a ve Starém Svojanově našel domov. (nynější číslo 57)
Číslo 19 – Josef Krejzla rychtář *1729, manželka Rozina, poslední toho jména zemřel v roce 1875 (nynější číslo 69)
Číslo 22 – mlýn patřící původně k rychtě, Jakub Kopecký *1765 v Předměstí a Barbora rodem Opršálova *1768, V roce 1890 již hospodařila vdova Anna Petříčková, rozená Kopecká a Petříčkova rodina má toto nynější číslo 29 dosud v majetku a jsou potomky původního majitele.
Číslo 24 – Jan Oliva *1707 familiant, manželka Kateřina – od vrchnosti koupili 1/3 dvora Na skale. Po sto letech prodal manžel jejich vnučky Jiřík Kopecký část pozemků Báčovým ze Skaly a část dostali Doležalovi ze Skaly. Měl tu smůlu, že jeho dcera brzy zemřela a zůstal mu po ní vnuk a také jeho syn nebyl duševně zdravý. Tímto prodejem je tedy zajistil.
Číslo 25 – Jan Stejskal *1720 a manželka Alžběta. V krátké době po roce 1776 byl majitelem Jan Báča *1753 a Mariana rozená Olivová. Kdo z nich koupil tu 1/3 skalského dvora zda Stejskalovi nebo rodina Báčova, jejíž potomci dosud Na Skale žijí, se ještě nevyjasnilo. (nynější číslo 14).
Za padesát let bylo zde již 69 popisných čísel a při přečíslování v roce
1869 bylo poslední staré číslo 83.
Ve Starém Svojanově bylo podstatně více polí, než v sevřeném údolí Křetínky a uživila více lidí. Majitelé statků i půlstatků postavili na svých pozemcích domky pro své děti, ale ti se již museli živit z větší části tkalcovstvím nebo řemeslnou prací. Chodili do továren v Brněnci a Moravské Chrastové, jak to popisuje pan Gregor ve své kronice nebo ve svých vzpomínkách na „nedávnou“ dobu pan Bačovský.
V letech 1870 až 1880 se vystěhovalo několik rodin do Ruska. Další lidé odcházeli do Vídně a do Brna.
Velkou ztrátu obyvatel způsobila i první světová válka. Seznam padlých je také dlouhý a je možné, že nejsou uvedeni všichni.
Od horního konce vesnice: František Sedláček č. 78 Václav Janeček
č. 77, Jan Oliva č. 50, Václav Gregor č. 55, František Moravec č. 57, Antonín Tureček č. 63, Josef Báča č. 91, Severin a Josef Jaškovi č. 74, Kleinbauer č. 40, Báča z č. 37, Václav Gregor z č. 79, František Petříček z č. 89, František Bačovský z č. 24, František Báča z č. 20, Josef Kleinbauer z č. 96 zemřel na následky války. Několik občanů se vrátilo jako invalidé.
I druhá světová válka, ale hlavně její následky měly oslabující vliv.
Do pohraničí odešly tyto rodiny: Loukotovi č. 46, Severin Gregor č. 55, Josef Stejskal, Marie Hamerská č. 43, Václav Hamerský č. 72 ti odešli
do Lavičného. Do Dlouhé odešli Jan Klemša č. 63 a Antonín Hájek
č. 102. Do Banína Josef Čeněk z č. 82. Do Březové paní Olivová č. 83.
Do Hradce nad Svitavou odešli Hnátovi z č. 22, Štaudovi z č. 18, Báčovi z č. 11 a Věstinský z č. 2. Jan Oliva z č. 21 odešel do Bělé. Opršálovi
z č. 19 do Svitav. Kabátovi č. 53, Říhovi č. 54 a Cupalovi č. 65 jsou také někde v pohraničí.
V současnosti zde sídlí v budově bývalé obecní školy knihovna a mateřská škola, za ní je velké přírodní hřiště, hned vedle ve zbrojnici mají zázemí hasiči JSDHO. Nedaleko je provozovna a prodejna řeznictví. Starý Svojanov žije poklidným životem včetně stále žijících obyvatel i chalupářů.