Studenec

Studenec je podle knihy Josefa Krušiny „Dějiny Trpína a okolí“ připomínán už v roce 1405, když se Margareta Bušková z Trpína domáhá na Herartovi Paškovi vyplacení věna ze dvora na Studenci.
       V roce 1581 je ve svojanovské Rychtářské knize zápis o sporu mezi Havlem Dvořákem z Podmiestí a Martinem Studencem o část pozemku, kterou mu Havel Dvořák upřel. Sešla se komise, ve které byli na straně Havla Dvořáka: Matouš Štafa, Michal Pazlar, Jakub Zeman a Kašpar Kovář – všichni byli z Bystrého. Na straně Martina Studence byli: Jiřík, rychtář z Hlásnice, Jan Štefka ze Svojanova, Urban Libuše a Duchek Studence z Podmiestí. Spor rozhodli: Jiřík Hruška z Limberka a Václav Starkovský, vrchnostenský úředník z Jesenice ve prospěch Martina Studence. 
       Podle ústního podání byl v osadě Studenec původně vrchnostenský dvůr, který byl později rozdělen. Stál mezi nynějším číslem 2 a 3.
       O 18. století již víme, že zde hospodařilo 5 rodů, tedy stejný počet jako má ruka prstů. Ve svahu, ve výšce 530 m nad mořem, kde se také krajina otevírá jako ruka, i když víceprstá, na každém konci pomyslného prstu je jeden člen rodu, kterého toto hospodářství živí. 

V 18. století to byly rody:1. Olivovi
                  Studenec č. 1 Matěj Oliva *1721 půlsedlák (měl šest dcer) 
                  Studenec č. 6 Jan Oliva *1754 půlsedlák 
                  Studenec č. 10 František Oliva asi*1800, tkadlec, chaloupkář 
2. Bednářovi – Studenec č. 2 Jan Bednář *1650 půlsedlák 
                        Studenec č. 4 Martin Bednář *1699 chaloupkář
                        Studenec č. 13 Václav Bednář *1797 tkadlec
3. Říhovi – Studenec č. 3 Jakub Říha *1712 sedlák
4. Stejskalovi – Studenec č. 5 Jiří Stejskal *1729 půlsedlák 
                        Studenec č. 8 Jan Stejskal *1722 půlsedlák 
5. Škrancovi – Studenec č. 7 Antonín Škranc *1729 půlsedlák 

       V pomyslné dlani si v 19. století našly místo domky potomků těchto pěti rodů a osada se zvětšila na 20 domů. Tito domkáři už byli hlavně tkalci, ale také kameníci, pan Moravec řečený „Stráňa“, se živil košikářstvím, pan Findejs zase vyráběl žínky ze zvláštního materiálu a způsob výroby tajil. V osadě byl také obuvník, krejčí, tesař, stolař i švadlena. Téměř všichni chovali včely a byli také dobrými včelaři. 

Původní statek a půlstatky dostaly v 19. a 20. století také nové vlastníky:č. p. 1 Klímovi, Tocháčkovi a Findejsovi,
č. p. 2 Křibský a později Graciasovi
č. p. 3 Graciasovi 
č. p. 5 Kratochvílovi 
č. p. 6 Olivovi, Graciasovi a Benešovi 
č. p. 7 Kolouchovi
č. p. 8 Šubertovi, Graciasovi  

       Ve dvacátém století se Studenec změnil. Otevřená ruka krajiny zůstala stejně přívětivá, ale lidem již tato krása, která byla zaplacena těžkou prací, přestala stačit a také okolnosti se změnily. 

       V první světové válce padli čtyři mladí muži: Jindřich Henzl, Antonín Bednář, Václav Findejs a Jarolím Zunka. Po druhé světové válce odešly do pohraničí rodiny Jana Kozla, Josefa Lidmily, Františka Macka, Františka Bačovského a Františka Beneše.      

Po vytvoření JZD odešla většina mladých do jiných zaměstnání a také do jiných vesnic a měst, odkud cestování do práce nebylo tak obtížné. A tak zjišťujeme, že v roce 1776 v osadě žilo 63 lidí.

V současnosti v osadě žije asi 6 rodin. V sobotu, v neděli a
o svátcích je Studenec plný lidí. To přijíždí jeho chalupáři, kteří si své domky a domečky užívají, a ví, že pomyslná ruka Studence jim pohladí duši.