symboly městyse

knihovny - Soutěž o nejzajímavější vánoční příběh a betlém 2014


Zachráněné Vánoce
Klára Palová, Svojanov

„Kristýnko, o co si píšeš Ježíškovi?“ zeptal se Jonáš, bratr Kristýnky. „O svítící pannu, růžového medvídka, princeznovské lego, o tři koníky, postýlku pro panenky a čtyři balíčky ovocných bonbonů.“ „Vy, holky!“ zamračil se Jonáš a plácl sebou do peřin. „No, a co! A co si vlastně přeješ ty?“ dopálila se Kristýnka. „Já si přeju, já si přeju ……. Vlastně jen autodráhu a novou videohru z řady Mumie 2.“ zamyslel se Jonáš. „No tak vidíš, to jsou taky drahé dárky. No nic, tak ještě psaníčka pěkně nazdobíme a dáme je na okno v kuchyni.“ rozhodla rychle Kristýnka.
Jak plynuly dny a týdny byl Jonáš s Kristýnkou čím dál tím víc netrpělivější. Když byly dva dny do Vánoc a dopis stále ležel netknutý na kuchyňském okně, přišlo to Jonášovi a Kristýnce divné. „Že by Ježíšek zaspal? ptá se sám sebe Jonáš. „Nebo že by na nás zapomněl?“ fňukala Kristýnka. „Musíme zjistit, co se s Ježíškem stalo!“ Jonáš přiskočil k počítači a spustil internetový prohlížeč. Hned na titulní straně stránek www.i.dnes stojí: „Miliardář, HugoYoung, má ve vlastnictví Ježíška. Dal za něj 50 miliard eur.“ „Tak proto tu Ježíšek ještě nebyl!“ vzrušeně vyskočila Kristýnka ze židle. „No jasně, on tu být ani nemohl! Nějaký miliardář si ho totiž koupil.“ „Ale kdo mohl Ježíška takhle zradit?“ „Co se neví, to se zjistí!“ Kristýnka odstrčila Jonáše od počítače a myší klikla na odkaz, který upozorňoval na stránku miliardáře. „Musíme zjistit, ve kterém státě bydlí“ vysvětlila Kristýnka. 
První, co děti spatřily, byla velikánská fotka HugaYounga, který stál v úložním prostoru červeného přepravního auta a chlubil se spícím Ježíškem. „Tak přece je to pravda!“ podivil se Jonáš. „Ale jak ho mohl získat? Vždyť se Ježíšek nedá koupit?“ zeptala se sama sebe Kristýnka. „Hele, koukni se, co je napsané pod fotografií“ upozornil Jonáš Kristýnku na krátký článek pod velkou fotkou. „Právě si vezu Ježíška z Maďarska. Když jsem na dovolené procházel maďarskými ulicemi, tu jsem si náhodou všiml divného chlápka, jak leze na nejvyšší okno jednoho domu. „ No a co, to má být zajímavé? ušklíbla se Kristýnka. „Čti dál!“ pobídl ji Jonáš. „Tak mu říkám: Pane, co to děláte? A on na to, že je Pírko, pravá ruka Ježíška. Využiji situace a povídám: Kolik chceš za Ježíška? Chvíli se zdráhal, ale nakonec se zamyslel a říká: 50 miliard eur máš? Já kývnu a plácneme si. Pak mě Pírko dovedl ke spícímu Ježíškovi, já mu dám peníze a Ježíška opatrně přenesu do auta. Myslím, že doma v Berlíně budou mít radost.“ „A jo! V Německu! Tak tam tedy bydlí. Musíme Ježíška vysvobodit.“ „Jak to chceš udělat?“ „Někde jsem četl, že HugoYoung má dům celý ze skla, nemá okna… A dveře na speciální kód.“ „No a co, tak tam vlezeme komínem!“ „Jenže ho má tak úzký, že jím neproleze ani myš! A navíc dům chrání kol dokola hradba, která se nedá přelézt, protože má základ z toho nejpálivějšího ohně. Tak, co řekneš teď?“ významně pohlédl Jonáš na Kristýnku. „ Kdybychom přivolali Dědu Mráze z Ruska, jistě by nám pomohl hradbu alespoň trošku zchladit“ uvažuje nahlas Kristýnka. „No jo, ale jak se dostaneme do domu?“ otázal se Jonáš. „Možná by nám pomohl Santa Klaus. Ten se přece dostává k Američanům komínem!“ „Dobrá úvaha, ale jak je chceš přivolat?“ „To nevím. Ale táta jednou říkal, že když si něco usilovně přeješ, tak se to splní. Možná bychom to mohli zkusit. Zavři oči a přej si, aby se tu hned teď před tebou objevili staříci s nadpřirozenými schopnostmi.“
Děti zavřely oči a usilovně myslely na své přání. Po chvíli, když je otevřely …… „To je přece Santa!“ vykřikl Jonáš. „ A tohle, kdo je tohle?“ „No přece Děda Mráz!“ vypískla Kristýnka. „Ano, ano, je to tak“ kývl tlustý vousatý muž oblečený v červeném plášti a rudém kulichu. „Tak proč jste si nás vlastně přáli vidět?“ poprvé promluvil druhý stařeček tentokrát v modrém oděvu. „No víte, Ježíška unesl nějaký miliardář, který bydlí v Německu, v Berlíně. Jeho luxusní a děsně drahý dům je celý ze skla a jediný způsob, jak se tam dostat jsou dveře, které jsou ale zakódované. Potom tam je i komín, který je ale tak úzký, že jím neproleze ani myš.“ líčil z plných plic Jonáš situaci. „ Jenže to není jediný problém. Tenhle dům totiž chrání ohnivá hradba, která dovnitř nikoho nepustí.“ doplnila ho Kristýnka. „A po nás chcete co?“ Děda Mráz se podrbal na bradě. „Abyste nám s vysvobozením Ježíška pomohli.“ troufl si odvážně Jonáš. „Aha, abych svou milovanou berlou mrazilkou schladil ohnivou zídku, a tady kolega, aby …..“ „Abych se prosoukal komínem.“ uhodl správně Santa Klaus. „Tak teď už víte vše.“ řekl důležitě Jonáš. „Jdete do toho?“ zeptala se opatrně Kristýnka. „ Tak jo.“ váhavě kývli oba staříci. „Super! Teď musíme ještě zařídit lístky na vlak a zítra brzy ráno vyrážíme.“ „A kam?“ zeptali se zbývající. „No přece do Berlína, kam jinam?“ zaťukala si Kristýnka na čelo. „Tak já to jdu říct rodičům“ navrhl Jonáš. „Houby rodičům, pojedeme tajně“ odbyla ho Kristýnka. „U tří sobů, a já myslel, že využiju své sobí spřežení!“ pokusil se ještě namítnout stařík v červeném. Ale už bylo rozhodnuto. Do Německa se pojede vlakem. 
Druhý den ráno, byla jako první na nohou Kristýnka. Však už se také nemohla dočkat. Konečně půjde naproti velkému dobrodružství. Opatrně vstala z postele, aby nezavadila o svého bratra ani o vzácnou návštěvu. Poslepu nahmatala svůj krásný růžový batoh se žirafou a naskládal do něj jednu láhev bezinkové šťávy a jednu termosku teplého čaje, který sama uvařila. Přidala tam ještě jeden balíček čokoládových sušenek a pár obložených chlebů. Poté opatrně zatahala Jonáše za rukáv a zašeptala: „Brácha, vstávej!“ Jonáš se jako každé ráno převalil na bok se slovy: „ Nech mě ještě spát.“ Ale když mu Kristýnka připomněla, co ho dnes čeká, hned vyskočil z postele a pomohl jí vzbudit Santu a Dědu Mráze. Ti na tom byli podobně jako Jonáš, ale nakonec také vstali. O pár minut později už seděli ve vlaku. Dlouho to netrvalo a dorazili do Německa. Vystoupili na stanici Berlín – Hlavní nádraží, Jonáš vytáhl turistického průvodce Berlínem, kterého si na poslední chvíli přibalil do batohu. „Tady někde by měl bydlet ten miliardář.“ zabodl Jonáš prst do jedné z nejbohatších berlínských čtvrtí. „Tak jdeme“ za všechny rozhodla Kristýnka. A tak šli, netrvalo to dlouho a dorazili k domu miliardáře HugaYounga. Už z dálky uviděli velký skleněný dům s úzkým komínem a ohnivou hradbou. „ Fí, jó!“ výskla Kristýnka „ten je hezký!“„Akoukám, že je dobře chráněn.“ dodal Děda Mráz. „Tak jdeme na to!“ promnul si ruce Děda Mráz a vytáhl zpod pláště svou berlu mrazilku. Pak přistoupil k hradbě a dotkl se jí. Chvíli se nic nedělo, ale po chvíli plameny vystupující ze zdi zmodraly. Děti se zaradovaly a už přelézaly teď už chladnou zeď. Když byly na druhé straně zdi, pomohli i stařečkům. Santa Klaus se podíval na komín, který byl vysoko na střeše. Pak si vytáhl z kapsy kabátu takový divný provázek, který si omotal kolem pasu. Poté za provázek zatáhl a světe div se: Santovo velké panděro zmizelo. Potom se vyhoupl na střechu a už se chystal vlézt do komína. Když tu na něj zavolala Kristýnka. „Pane Santo, až budete v domě, tak vyhledejte Ježíška a rychle pryč! HugoYoung se může každou chvíli vrátit.“ Santa Klaus kývl, že rozumí, a byl pryč. Trvalo to asi pět minut, než se ve velkém zeleném krbu ocitl nikoliv červený, ale teď už černý Santa Klaus. Otevřel krbová dvířka a vylezl ven. Chvíli bloudil domem, než našel Ježíška, který tvrdě spal. Zděsil se. Ježíšek byl v hrozném stavu. Měl potrhaný kabátek, poničenou čepičku a co víc, měl roztrhaný pytel na dárky. Do takového pytle se vám vejde vše, na co jen dovedete pomyslet, takže jistě chápete, jak je pro Ježíška důležitý. 
Santa Klaus se k Ježíškovi naklonil a popadl ho do náručí. Potom s ním vlezl do krbu a rychle se vyšplhal na střechu. První co slyšel, hned jak vykoukl z komína, byly zděšené hlasy ostatních účastníku dobrodružství. „Dědečku, kdepak jste? Je pozdě.“ „No tak, kolego, …..“ Jakmile Santa s Ježíškem v náručí shlédl dolů ze střechy, pochopil. Po příjezdové cestě právě přijížděl černý automobil německé poznávací značky. Zděsil se. Rychle slezl po okapu. Hned jak byl dole, běžel k rozpálené hradbě a zavolal na děti. Děda Mráz pohotově vytáhl svou mrazilku a přiložil ji ke zdi. Ale cosi nefungovalo. Zkoušel to ještě několikrát, ale marně. HugoYoung vystoupil ze svého naleštěného auta a začal křičet: „Co tady děláte, holomci? Jak jste se sem dostali? Co to máte na sobě?“ Při těchto slovech ukázal na Dědu Mráze a Santu.  V tu chvíli se ale omylem dotknul tlačítka na klíčence a tím s hlučným skřípěním otevřel maskovaná vrata v hradbě. Skupinka ani na chvíli nezaváhala a blesku rychle proklouzla na druhou stranu. Zmatený Hugo se snažil znovu zavřít vrata, aby nepřišel snad o zbytek svého jmění v domě. Ale co to, vrata jezdila sem a tam a tam a sem. 
„ Tak to bylo o fous“ uznal Santa Klaus, když všichni seděli zase ve vlaku do Čech. Ježíšek spal vedle něho na sedadle. Když konečně přestaly účinkovat léky na spaní, které mu dal Hugo Young, přijížděli právě na Hlavní nádraží v Praze. „Moc Vám děkuji, že jste mě vysvobodili. Nikdo by neměl takovou odvahu.“ Při těchto slovech potřásl Ježíšek všem rukou. V tu chvíli se Jonáš s Kristýnkou objevili u krásně nazdobeného stromečku  se spoustou dárků u nich doma. Chvíli nevěděli, co se to vlastně děje, ale pak jim vše došlo. Zachránili Ježíška. Byl to báječný pocit. 
Když pak po vánočních prázdninách celí rozzáření přišli opět do školy, celá třída je radostně přivítala a děkovala jim za zachráněné Vánoce. Jak se o celém dobrodružství ale dozvěděli, netušíte děti?

Vánoční stůl
Pavla Olšánová, Dolní Lhota

V jedné myší díře žil myšák Zoubek se svou rodinou. Měli dvanáct malých myšáčků a spižírnu prázdnou.
„Zítra bude Štědrý den,“ řekl Zoubek. „Půjdu do města a přinesu něco k jídlu.“
Máma myš řekla: „Jdi raději do lesa.“
Ale zoubek dostal chuť na něco na zub, proto se vydal do města. Šel a říkal si: „Kapr, to bude dobrota. Také by to chtělo nějaké cukroví, oříšky a ovoce.“
Na okraji města svítil do daleka hypermarket, prostě velký obchod. Zoubek tam nebojácně proklouzl. Nikdo si ho nevšímal a tak si prohlížel zboží v regálech. Zoubek objevil vánoční cukroví a pár kousků strčil do batohu.
„Jé, mami, támhle je myš! A jí cukroví.“ Ozvalo se náhle za myšákovými zády.
Prodavač, který zatím postával opodál, začal Zoubka pronásledovat po celém obchodě. Udýchaný Zoubek se schoval mezi pytle vyrovnané v jednou regále a prodavač běžel dál. Když si trochu odpočinul, rozhlédl se a hrůzou se mu všechny chlupy na jeho těle naježily. Dokonce i ty na jeho ocásku. Za ním seděla velká šedá kočka. 
Zoubek vyběhl ven a ukryl se za pootevřenými skleněnými dveřmi. Bylo tu chladno, ale těch sýrů. Zoubek naplnil batoh sýry a zvědavě se kradl k místu, kde se ukrýval. Koček tu sedělo víc, ale všechny byly namalované.
Myšák opatrně zalezl do police s oříšky a ochutnával i každé ovoce. Batoh měl plný, proto se vydal na cestu domů.
Měl namále. Kličkoval pod nohama lidí a dveře se mu zavřely těsně před čumáčkem. Hned však ke dveřím přišli další lidé a myšák s nimi proběhl ven. 
U popelnice ucítil vůni smaženého kapra. Na zbytcích si tu pochutnával opravdovský kocour. Zoubek v úkrytu čekal na příležitost. Zdálo se to beznadějné, ale najednou přiběhl toulavý pes a začal kocoura honit. 
Zoubek přibalil ještě kousek kapra se salátem a rychle pospíchal domů.
Oddechl si až doma v myší díře. Máma myš vystrojila štědrovečerní hostinu, na kterou pozvali celou myší rodinu.

O zatoulaném vánočním dárku
Marcela Šudomová, Starý Svojanov

Bylo nebylo, v jednom malém domečku žila malá holčička Klárka. 
Klárce bylo 6 let. Měla na Ježíška narozeniny. Dva dny před Vánocemi jeli rodiče nakupovat. Klárka tedy musela za sestřenicí Evou. Evě bylo taky 6 let. U Evy byla zvířata všeho druhu: kozy, krávy, psi, křečci, morčata, králíci, kočky, slepice, husy, kačeny, koně, prasata, ovce a tak dále. Eva měla přebytek morčat. Chtěla někomu dát dvě morčecí holčičky. Jmenovaly se Bella a Stela. Klárce se u sestřenice moc líbilo. Rodiče odvezli Klárku k babičce a dědovi. Brali si od Evy dvě přebytečné holky morčecí. A když jeli domů, stalo se něco zlého. Morčata zmizela! 
Okamžitě volali Evině mámě. Eva jim řekla, že morčata jsou u nich. Jeli tedy zpátky, morčata byla v kleci. Maminka si je dala na klín a jelo se. Jeli domů a vše zabalili do papíru. Morčátkům udělali v papíru díry. A teď už honem pro Klárku! Stromeček byl v pokoji, ozdoby ve skříni, kapr čekal na smažení a cukroví v krabicích.
Klárka zdobila stromeček, maminka dělala s tatínkem večeři. Morčata však byla šikovná a prokousala si nezapnutým vrchem klece. A jak běhala! Klárka měla pootevřené dveře. Morčata proběhla dveřmi do pokoje. V pokoji byla prázdná krabice a morčata tam vběhla. Klárku to již v kuchyni nebavilo a šla si hrát do pokoje. Zabouchla dveře a šla ke krabici. A hele! Morčata! Klárka byla šťastná a zavolala rodiče. Rodiče byli šťastní, protože chystali dárky a morčata opět zmizela. 
Všichni byli rádi, že se zatoulaný dárek našel.

VÁNOČNÍ LET
Petr Olšán, Dolní Lhota

U jednoho statku byl úl a vtom úlu žila královna se svou rodinou. Včelař se o ně dobře staral, a proto jim nic nechybělo. 
Na Štědrý den se udělalo krásné počasí. Včelkám se nechtělo sedět doma a jedna po druhé vylétávaly ven. Byla však zima a všude ležel sníh. Včechny včelky se proto vracely zpět do úlu.
Jedna včelka se však ztratila a tak se nevrátila. V úle se včelky přepočítaly a zjistily, 
že jedna chybí. Byla to včelka Otylka, která byla ze včech včelek v úlu nejzvědavější. Včely sestavili pátrací skupinu, z 10 nejodvážnějších včel, která vyrazila včelku Otylku hledat.
Včelka Otylka zatím vletěla do otevřeného okna. V pokoji na stole byla připravená štědrovečerní večeře, ovoce a cukroví. Otylka se letěla podívat blíž. Najednou se otevřeli dveře a rodina šla večeřet. Otylka se schovala na vánoční stromeček. Po večeři děti rozbalovaly dárky. Malá holčička si všimla Otylky a ptala se tatínka, co to je. Tatínek dětem vysvětlil, že to je neškodná včelka. Slíbil, že ji ráno pustí. Ráno hned, jak se děti probudily, vzbudily rodiče a šly Otylku vypustit. Otylka letěla a pod hruškou se setkala s pátrací skupinou a společně se vrátili zpět do úlu, kde na ně už všichni netrpělivě čekali.
Otylka jim musela všechno vyprávět. Když dotančila, napili se medu a šli spát. Zdálo se jim o vánočním stromku.




 

úřední e-deska

úřední e-deska

hrad Svojanov

nové fotografie

Vítání občánku 2017

Přírodní hřiště

Pohádková cesta Františka Povídálka 2016

Vánoční soutěž 2015

PŘEHLÍDKA SVOJANOVSKÝCH TALENTŮ 2015

Pohádková cesta Františka Povídálka

Vítání léta 2015

Pomník padlým
v 1. světové válce

Přehlídka svojanovských talentů

Vánoční soutěž

Přírodní hřiště při MŠ

Zima 2015

Tři králové

Den otevřených dveří

Pohádková cesta Františka Povídálka 2014

Zima 2014

Závišova škorně 2013

Svojanovské Vánoce

Parní stříkačka
Parní stříkačka
Svojanovská hůrka
Svojanovská hůrka
oslavy 720 let
oslavy 720 let
vernisáž A. Živného
vernisáž A. Živného
odhalení sochy
odhalení sochy
otevírání kostela
otevírání kostela
náš městys v zimě
naše obec v zimě
historie městyse
historie obce